Komíni

  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Beskydská pětka 2015

Cesta do Beskyd byla naprosto standardní. Do Brna v pohodě a za Brnem zácpy. Do setmělé Horní Bečvy jsme dorazili kolem osmé, takže jsme měli dvě hodiny, abychom se trochu protáhli po cestě, nacpali do sebe poslední jídlo, zabalili si na cestu a převlíkli se do akce. Sláďa objednal dva balíčky plné energie, iontů, proteinů, gelů, magnézia,… , takže intuitivně přidávám do batohu pár věcí. Během příprav se dozvídáme, že z organizátorů už vyprchalo nadšení pro boj se správou CHKO a příští ročník už oni neuspořádají. Snad se toho někdo ujme.


Klasický vzhled základny

Ve 22:00 se dozvídáme první vrchol – Ptáčnice. Lehce koukneme do mapy a vyrážíme s davem. Čeká nás cca 20 km, většina stoupání. Do kopce předbíháme spoustu pěšáků a nakonec i Vláďu Mezníka s Pavlem Procházkou – orienťáky z Loko Beroun. V dohledu jsou před námi už jen 3 dvojice, tak se nezdržujeme, abychom s nimi neztratili kontakt. To se nám sice povedlo, ale za to jsme ztratili kontakt se správným směrem. První záprask znamená cca 3 km navíc. Takže se vracíme, předbíháme spoustu pěšáků a nakonec i Vláďu Mezníka s Pavlem Procházkou – velmi dobré orienťáky z Loko Beroun. Jakmile narazíme na červenou, je další postup celkem jednoduchý a bez dalších problémů dorážíme na Ptáčnici kolem 15. místa.

Pavel s Vláďou dorazili na Ptáčnici jen chviličku po nás

Další vrchol je Stolečný vrch. Následujících několik (desítek) kilometrů se různě předbíháme se smíšenou dvojící, která nakonec skončila na 8. místě. Holčina neskutečně táhne; hlavně v sebězích je neuvěřitelně rychlá. Občas se jich držíme z taktických důvodů, protože mají GPS, která není letos zakázaná.

Nezdají se, ale umí do toho slušně šlápnout

Sbíháme po zelené do Halenkova a výstup na další hřeben řešíme zkratkou po neznačené cestě. Postup trochu komplikuje tma a mlha, což je pro naše čelovky smrtelná kombinace. Projeví se to přehlédnutím jedné odbočky – další záprask ale není tak tragický, něco kolem kilometru. Na Stoličný vrch dorážíme lehce po čtvrté hodině kolem 10. místa. Třetí vrchol je Kotlová. Cestou diskutujeme, zda jí dáme ještě za tmy. V cestě je jen jedno údolí a v něm trochu delší přesun po asfaltu. Nakonec vrcholíme jako šestí až za světla, ale takhle brzo jsme ještě na třetím vrcholu nebyli. Máme v nohách kolem 60 km a čeká nás čtvrtý vrchol – Bukovina. Nejjednodušší postup je seběhnout do údolí na základnu a poté vystoupat na protější hřeben. Probíhání základnou se ukáže pro hodně týmů dost lákavé a na čtvrtý vrchol už se nepodívají. Dole v Horní Bečvě už mají obchody otevřeno a tak dokupujeme tekutiny a jídlo. Broskev a plnotučná kola mi udělají v žaludku krásně. Těsně pod vrcholem proti nám běží 3 týmy, takže si děláme představu o naší ztrátě. Nejvíc nás pobaví tým Mladé pušky – dva „cucáci“ 16 a 18 let lehce sbíhají dolů a povzbuzují nás: „Dobře jdete, chlapi! Makejte!“. Poloha posledního vrcholu Lemešná bude opět pro některé týmy výzvou. Buď 6 kilometrů z kopce na základnu nebo cca 20 na vrchol a 18 na základnu. U nás není o čem diskutovat. Po chvilce mapování se rozhodujeme pro terénní variantu po červené hřebenovce. Nohy už těžknou, ale stále se snažíme co nejvíce běžet.

Mladé a staré pušky mapují – najdi jeden rozdíl

Na státovce pod Bumbálkou potkáváme jednu dvojici, která byla před námi a volila postup po asfaltu. Vypadají dost prošitě. Zatímco oni pokračují po asfaltu, my volíme opět terénní variantu a stoupáme po žluté na hřeben. Začíná nám docházet a průměr padá pod 7 km/hod. Posledních 6 kilometrů po hřebeni je nekonečných. Nakonec jsme na posledním vrcholu k našemu velkému překvapení pátí. Tělo se brání, ale snažíme se do sebe nacpat nějaké jídlo. Volba dalšího postupu je asi nejnáročnější. Varianta jedna je návrat po houpavé vrstevnici na asfaltku a poté cca 12 km po asfaltu. Já bojuji a nakonec úspěšně pro přímou variantu s hodně mapováním a s jedním hřebenem navíc. Seběh do údolí se zdařil přesně podle plánu. Výstup na druhý hřeben už byl mou vinou horší, ale větší problémy nevznikly. Moje mylné představy, že už jsme přeběhli odbočku, zodpovědně koriguje Sláďa. Poslední úsek do údolí zase běžíme celkem solidně, jen poslední úsek po státovce je delší než jsme čekali. Na základnu dobíháme po necelých 17 hodinách na pátém místě. Vítězové nám dali 3,5 hodiny a na čtvrté Mladé pušky jsme ztratili asi půl hodiny.

Oproti minulým ročníkům se v cíli cítím nesrovnatelně lépe. Sláďa si trochu stěžuje na natažené tříslo. Po koupeli vyrážíme utratit gulášenku do nedaleké hospody, kde potkáváme borce, kteří mají namířeno na čtvrtý vrchol. Perou do sebe pivo a lampy a evidentně si to užívají. Nakonec skončí s bilancí 4 vrcholy a 5 hospod. Vláďa s Pavlem dobíhají v 16:30 na 12. místě. Vyrážíme s nimi podruhé do hospody. Pavel úplně září, ne tak od výkonu, ale od nalezení ztracené peněženky. Ráno už jen vyhlášení nejlepších, poděkování organizátorům a cesta domů se zastávkou v Litomyšli na oběd.

Co napsat závěrem? Výsledkově to byla naše nejlepší účast, takže jsme se rozloučili s 5BV se ctí. Výkon byl trochu znehodnocen tím, že trasa byla letos kratší (cca 108 km) a vrcholy nižší (žádný nešel přes 1000 m). Pozitivní určitě je, že jsme se během celého závodu nedostali do nějaké větší krize, jako třeba loni na Lysé hoře. Dalo by se říct, že už jsme se to trochu naučili. Ale možná nás hned další akce vytrestá za tuhle namyšlenost. Byli bychom rádi, kdybychom to mohli vyzkoušet opět v Beskydech, protože tenhle závod má ojedinělou atmosféru a stal se naší „srdcovkou“.

Ještě jedna poznámka na závěr. Jedné dvojice se chytil zlatý retrívr a vydržel s nimi běžet asi 50 km. Pak svou účast na 5BV ukončil.