Komíni

  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Spiš na kole

Přepis deníčku výpravy ve složení Roman Jícha, Bob Pleticha a Martin Komínek

Zápletka

Novoroční pochod 4. 1. 2014

Komín navrhuje Bobovi s Romanem zúčastnit se cyklistiky na východním Slovensku. Oba nečekaně a nadšeně souhlasí. Doladění detailů necháváme na červen. Původní myšlenka – vlak k Tatrám a poté cyklistický okruh je operativně změněn na dopravu autem do Spišské Nové Vsi a pak se uvidí.

Den 1. – 30. 6. – pondělí

Vyrážíme v pondělí ráno ve 4:30 z Hořovic. Za Prahou začíná pršet a kolem Brna už leje. Přes nepřízeň počasí nálada stále dobrá. Ta se ještě zlepší po návštěvě Koliby 66 u Žiliny s výbornými haluškami. U Popradu mávnutím kouzelného proutku pršet přestává. V našem zamluveném penzionu nikdo není, tak vyrážíme do centra Spišské N. Vsi. Tam nás oslní náměstí a velký kostel s nejvyšší věží na Slovensku. V infocentru nakupujeme mapy a jedeme na krátkou aklimatizační projížďku na sedlo Grajnar. Cca 26 km, 500 výškových metrů a návrat za deště. Po sprše nás pan domácí (dále v textu dědko Nemo), který je super odváží do centra a dělá nám vyčerpávající prohlídku všech hospod na náměstí. Nakonec volíme Grill Bar a nelitujeme. Grilovaná žebra, vepřová panenka a hamburger jsou skvěle připravené. Dojem kazí pouze Staropramen na čepu. Bohužel česká piva ve slovenských hospodách jsou velmi častý jev.

Naše dojmy:

  • překvapili nás opravené a udržované domky ve většině vesnic
  • většina Slováků nadává na poměry a závidí Čechům – jak tvrdí dědko Nemo: „Kto nemá peniaze je doma, stredná trieda je vybitá a kto má peniaze je u mora“

Den 2. – 1. 7. – úterý

Zahajujeme výbornými raňajkami. Poté vyrážíme do srdce Slovenského Ráje. Začátek nás seznamuje se slovenskými cyklostezkami – 500 výškových metrů na 5 km nás připraví i na další cyklárny, které by v Čechách byly pokládány za velmi náročné. Na sedle Čertova hlava měníme plány a volíme vrcholovou turistickou značku na vrchol Velká Knola s heslem „Kdyby to dál nešlo, tak to otočíme“. Šlo to pořád, a tak výhledy z hřebenů byly jak z vrtulníku.

Z výšin jsme sjeli k Palcmanské Maše – přehradě, kde Romana zaujali pstruzi, které Bob trápil hlady a radši sežral rohlík sám. Po obědě – pstruh + 2 x halušky objednáváme ještě jedno pivo, než přejde déšť, dáváme kola do pivnice a jdeme na pěší výlet Zejmarskou roklinou. Po dešti se valí hodně vody, takže Bob v sandálech má na žebřících plné nohy práce. Naštěstí měl ponožky, takže vše dobře dopadlo.

Z Dedinky „jedeme“ kolem horského cintorína po červené pěšárně. Ta nás ke konci překvapuje drsným klesáním a dřevěnými schůdky, po kterých snášíme kola na ramenou. Za vynaložené úsilí jsme odměněni krásným výhledem na zátoku s projíždějícím a houkajícím vláčkem a trojicí opilců v romantické chatové osadě. Dostali jsme od nich 2 piva. Při rozhodování o dalším postupu vítězí varianta přes střed Ráje a volba to byla skvělá. Ideální cyklistický terén je korunován nekonečným sjezdem do kempu Podlesok. Po klobáse nevalné kvality a Topvaru už jen rychlí přesun domů a nákup v Tescu.

Naše dojmy:

  • během celého dne jsme nepotkali jediného cyklistu a jen velmi málo turistů
  • shodli jsme se, že předchozí bod nám vůbec nevadil

Den 3. – 2. 7. – středa

…má hlavně poznávací charakter. Ranní cyklistika nás protáhne údolím Hornádu. Trasa trochu bahnitá po nočním dešti ale krásnou krajinou. V chráněné krajině Galmus objevujeme středisko ZAHORAWOOD s rybářským areálem. Roman místní hodnotí jako amatéry, páč podsekli malou běličku. A to už se kolem Unesco kostelíku Žehry blížíme k jednomu z vrcholů našeho výletu – Spišskému hradu. Za obdivných pohledů kolemjdoucích vyjíždíme na kolech až na hradní nádvoří. Do prohlídky zbývá 20 minut, tak tam posíláme řezaný Šariš – zatím nejlepší pivo výletu. Hrad je opravdu obrovský s krásným výhledem do krajiny. Jako památka Unesco je celkem udržovaný až na pár excesů (zabetonovaná hliníková okna, polystyrenové kameny, ne úplně vhodné dlaždice,…). Bob už tentokrát nebyl tak lakomý a dal místním syslům kousek rohlíku. Ti se na něj ale vykašlali.

Sjíždíme do Spišského Podhradí, kde chvilku hledáme hospodu. Nakonec vítězí krčma u tří surikat. Zatím nejmastnější halušky zalévám Šarišem pouze já, Bob s Romanem riskují kofolu. Cestu do Levoči komplikuje stavba dálnice a asi pětikilometrový přesun po frekventované E50. Poslední prohlídku kostela s oltářem mistra Pavla jsme bohužel prožrali v cukrárně. Cestu domů už zpestřil pouze jeden defekt, ze kterého měly velkou radost děti našich sousedů v penzionu Nemo. Po sprše nás dědko Nemo odváží do centra. Jídlo i pivo opět skvělé. Déšť nás donutil opět zavolat taxi pana domácího. Zjistili jsme, že jeho nová Toyota na něj mluví německy a on jí ještě nerozumí.

Naše dojmy:

  • dědko Nemo je skvělý; přesto ho zítra opustíme

Den 4. – 3. 7. – čtvrtek

…den přesouvací. Ráno sklízíme velký obdiv od pana domácího a od spolubydlících, že chceme dojet až do Bardejova. Ze začátku valíme po asfaltu a kilometry rychle naskakují. Celkem náhodně se nám plní jeden z cílů naší výpravy – návštěva cikánské osady. První u Bystran projíždíme po hlavní ulici, vzbuzujeme zájem a trochu po nás šli psi (hlavně po Romanovi, který dělal zadní voj). U druhé v Klunavě zastavujeme a Bob pořizuje nenápadně pár snímků. Kolem třetí – nejdrsnější – jen projíždíme a asi 5-letý klučina nás pozdravil: „Vy kokoti!!!“.

V následující obci Víťaz si dáváme chvilku pauzu, ale během pár minut se o nás začnou zajímat 2 místní cikáni. Když jsme jim žádné peníze nedali, skončilo to dotazem: „Ako ti to cahá?“ „Tak, dobře mi to cahá. Dovi.“ Oběd máme naplánovaný do Velkého Šariša. Bohužel až po návštěvě podprůměrné restaurace nalézáme pivovar Šariš i s pivovarskou kolibou na konci vesnice.

Následuje krátké dobrodružství s červenou stezkou hrdinů SNP. Bahno, polomy, bloudění a nevyužití hesla „Kdyby už to dál nešlo, tak se vrátíme“. Zbytek cesty do Bardejova již proběhl bez problémů. Dokonce jsme stihli otevřené íčko. Nabízený Penzion u Ivanky odmítáme, protože Ivanka je nalitá, blbá a nechce nám schovat kola. Takže nakonec končíme u starého ukecaného dědy, který nám dlouze ukazuje fotky starého bardejovského námka. Na radu místních mládenců jdeme na večeři do restaurace Finder. Saténové rizoto , gazdovskou pizzu a nefiltrovaný Šariš řadíme k lepším kulinářským zážitkům. Těsně před 22. hodinou nakupujeme v Kauflandu snídaní na zítra.

Naše dojmy:

  • ztracený den – nebyly halušky!!!

Den 5. – 4. 7. – pátek

V půl sedmé (ano, čtete dobře – v 6:30) jsme s Romanem vyrazili na nádraží zjistit vlaky na sobotu. Zprávy dobré, tak snad to klapne. V nádražní pekárně dokupujeme koláčky ke snídani, kterou připravuje Bob. Start trochu zdrží Romanův defekt. Cestu do Svidníku jsme si trochu zpestřili odbočkou na vyhlídku s výstupem na vysílač. Ve Svidníku navštěvujeme Muzeum čs. armády s originálními záběry z dukelské operace, park historické vojenské techniky a památník sovětské armády. Tam krátce diskutujeme, zda by v Čechách takový památník do dnešních dnů vydržel.

Cesta na Duklu se na mapě nejeví nijak náročně, ale staví se nám do cesty několik problémů:

  • údolí smrti se spoustou tanků a další vojenské techniky rozeseté po krajině

  • „slovenská cyklotrasa“ rychle se měnící z rozbahněné, rozbité a prudce klesající lesní cesty na mírně stoupající velmi frekventovanou státovku
  • odstávka el. proudu v celém dukelském údolí, která způsobila:
    • uzavření dukelské věže, což nás trochu mrzelo
    • uzavření všech hospod, což nás mrzelo hodně (takže jsme museli na pivo a klobásu do Polska)

Po návštěvě dukelského památníku se chystáme na intenzivní cyklistiku k Domaše, ale zdrží nás interiérová prohlídka dřevěného kostelíku v Bodružalu. Za zmínku stojí, že do kostelíku dopadl dělostřelecký granát. Nevybuchl a tak ho staré babky vzaly podpaží a vynesly ven.

Pak už jen valíme z kopce, potkáváme a pomáháme komediantské maringotce z Belgie, doplňujeme cukry ve Stropkovské cukrárně a kolem 19:00 se ubytováváme v penzionuTatra na břehu Velké Domaši. Vyprážanů pečeň nám k večeři podává příjemná servírka se žlábkem.

Naše dojmy:

  • jsme utahaní jako koně, ale není to nic proti malým koníkům táhnoucím velkou belgickou maringotku již 5. měsíc Evropou
  • další ztracený den – žádné halušky!!!

Den 6. – 5. 7. – sobota

Obsluha penzionu Tatra se trochu kroutila, ale nakonec nám připravila snídaní na 7:30. Nekonečný čas do snídaně trávíme procházkou kolem vody a koupáním. Ke snídani máme vyprážaná vajcia. Nikdo to neřekne nahlas, ale všichni s láskou vzpomínáme na snídaně pana domácího zo Spišskej. Po břehu Domaši vyrážíme po bahnité cestě ke hrázi. Dosud jsme denně potkávali 0-1 cyklistu (včera 1 a půl). Dnes nám chtějí Slováci dokázat, že taky jezdí a potkáváme jich desítky. Příčina se brzy ukáže. Kolem Domaši jede cyklistický závod. Roman se chová rozumně a svou účast odkládá na příští rok. U Malé Domaši podléháme s Bobem Romanově obsesi v čistotě a taky si trochu myjeme kola.

Romanova snaha přivést darček Milánkovi nevychází a Bulhaři si berou lopatičku zpátky. Dojíždíme do Vranova, odkud budeme dále pokračovat vlakem. Jeden ze členů naší výpravy je před nástupem dost nervózní. Jeho chyba; má pít víc piva. Spišská krajina je z vlaku zrovna tak hezká jako z kola. Navíc se k tomu přidává pohledná ale smutná servírka ve Spišské jizbě v Prešově a krásná neuvěřitelně vymóděná cikánečka, jejíž věk odhadujeme na 12 – 20 let. Dědko Nemo nás vítá jako národní hrdiny. Dáváme rychlou sprchu a jdeme do Grill Baru na fotbal.

Naše dojmy:

  • cestování vlakem je ještě namáhavější než na kole

7. den – 6. 7. – neděle

Ráno rychle balíme, fotíme se s panem domácím a vyrážíme k domovu.

Je krásně a tak můžeme poprvé za celý týden pořádně obdivovat Tatry.

Naše dojmy:

  • Slovensko má spoustu krásných míst a Spiš mezi ně rozhodně patří.

A na závěr foodblog

Halušky č. 1 - Koliba 66 Žilina

Vepřova panenka s brusinkovou omáčkou - Grill Bar, Spišská Nová Ves

Halušky č. 2 - Penzion Pastierňa, Dedinky

Halušky č.3 - Krčma u 3 surikat, Spišské Podhradie

Slovenská bašta - Krčma Zbrojnoš, Spišská Nová Ves

GrillMix + opékané brambory s brynzovou zálivkou - Krčma Zbrojnoš, Spišská Nová Ves

Saténové rizoto - Finger, Bardejov

Klobása - hraniční přechod s Polskem

Doplňování cukrů - "socialistická" cukráreň Stropkov

Vyprážaná pečeň - Penzion Maják, Malkov

Halušky č. 4 - Spišská izba, Prešov

Haluškám ZDAR!!!